Věž otevřena:
květen – červen a září
úterý – sobota 10.00-12.00 a 13.00-16.00
neděle 13.00-16.00
červenec – srpen
pondělí – sobota 9.00-12.00 a 13.00-17.00
neděle 13.00-17.00
Vstupné:
Dospělí – 50,- Kč
Děti, studenti, senioři – 25,- Kč
Rodinné vstupné – 120,- Kč
Domažlická věž se pyšní hned několika zajímavostmi. Jednou z nich je bezesporu její vzhled. Válcových kostelních věží v České republice není mnoho. A těch, které by byly nakloněné podobně jako je nakloněná domažlická věž, je ještě méně. K ochozu vede 194 schodů a věž se tyčí nad domažlickým náměstím do výše 56 m.
Několik zajímavostí z historie věže
Historici se domnívají, že věž pravděpodobně vznikla ve 2. polovině 13. století v době, kdy mezi léty 1262 a 1266 český král Přemysl Otakar II. povýšil tehdejší trhovou vesnici Domažlice na královské město, které obdrželo právo vystavět si obranný systém. Původně stála samostatně a sloužila jako městská hláska, tedy jako součást městského opevnění, neboť se z ní naskýtal velmi dobrý rozhled po celém okolí nově vzniklého města. Proto byla využívána jako ohlašovna hrozícího nebezpečí.
Při pohledu na věž z různých světových stran je dobře patrné její odchýlení od svislé osy o 59 cm. Podle nepodložené domněnky došlo k naklonění věže již během její výstavby. To potvrzuje i předpo-kládaná přístavba kostela v 15. a 16. století. Naklonění věže způsobilo nekvalitní podloží. Říká se, že dělníci náklon zpozorovali a začali přikládat více materiálu na protější stranu. Věž se vyrovnala, ale vlivem větší hmotnost se překlonila dále, směrem k jihozápadu. Podle posledních průzkumů se věž již více nenaklání.
Zvony na domažlické věži
Až do poloviny 20. století sloužila věž jako stanoviště požární hlídky. Na věži sloužil pověžný, který obcházel ochoz a pozoroval okolí. Vyšlehl-li někde ve městě požár, ihned seběhl dolů do zvonice a udeřil na největší zvon tolikrát podle toho, jaké číslo měla daná čtvrť města přiřazené. Pak se vrátil na ochoz. Ve dne ukázal červený praporek směrem, kde hořelo. V noci se vystrkovala zapálená lucerna. Ani domažlická věž nebyla uchráněna před ničivými požáry města v letech 1747 a 1822, i když sloužila jako ohlašovna požáru. Při požárech shořela celá patra, často se všechny zvony na věži rozlily.
Zvony, které jsou dnes ve zvonici umístěny, byly na věž zavěšeny po posledním velkém požáru města v roce 1822.
Největší zvon zavěšený v západním výklenku zvonice nese jméno Zikmund. Byl ulit v roce 1824 plzeňským zvonařem Petrem Pavlem Pernerem. Aby mohl být zavěšen do zvonice, musely být do ostění západního okna vytesány dva žlábky, aby zvon „prolezl“. Váha samotného zvonu je 1760 kg. S příslušenstvím pak dosahuje téměř dvou tun. Díky uchycení zvonu na tzv. zubových ložiscích obsluhuje zvon jen jeden zvoník. Zvon nese reliéf sv. Zikmunda, šest oválných kartuší s kovoliteckou tematikou a velké množství latinských nápisů, které zachycují převážně politickou situaci v Domažlicích před požárem roku 1822. Zvon nebyl za světových válek nikdy odebrán, i když mu za druhé světové války bylo odstraněno srdce. Na zvon se zvoní nejčasněji před nedělními bohoslužbami a ve dnech církevních svátků a slavností.
Druhý největší zvon na domažlické věži bývá nazýván hned několika jmény. Původně se jmenoval Pavel. Byl ulit kolem roku 1650 v Norimberku pro kostel U Svatých na jižním předměstí, kde také visel až do osudného roku 1822. Tehdy se všechny zvony na domažlické věži v plamenech požáru rozlily, bylo tedy potřeba rychle zajistit funkční zvony. Z tohoto důvodu byl zvon ještě spolu se zvonem Petr přenesen na domažlickou věž. Při přenesení došlo k novému posvěcení zvonu, který tímto obdržel jméno Marie. Na zvon se zvonilo především v poledne, proto se mu začalo říkat Poledník. Válečné rekvizice se tohoto zvonu nedotkly, což se nedá říci o jeho kolegovi, zvonu Petrovi, který byl odebrán za druhé světové války a již se nevrátil. Zvon váží 345 kg a v současnosti se na něj zvoní téměř každý den od 18.00.
Třetím zvonem, zavěšeným ve východním výklenku zvonice, je Umíráček, někdy nazývaný Jan. Byl ulit v dílně Zachariáše Dittricha v Novém městě Pražském v roce 1729 původně pro dnes již zbořený kostel sv. Antonína Paduánského. Po zboření kostela v roce 1911 byl zvon zavěšen na kapli sv. Jana Nepomuckého, kde přetrval do prví světové války, kdy byl sejmut a umístěn do muzea. Tam ho v roce 1942 zastihla válečná rekvizice. Jako jeden z mála zvonů však nebyl poškozen, proto se v roce 1945 vrátil zpět a byl zavěšen do východního výklenku zvonice věže arciděkanského kostela, kde se nachází dodnes. Na zvonku je latinský nápis, který v překladu znamená: „Od bouře a blesku vysvoboď nás Pane Ježíši Kriste 1729“. Zvonek váží 61 kg. Dnes se na něj z důvodu opotřebení a špatného zavěšení srdce zvoní co nejméně.
Čtvrtý zvonek, nejmenší a nejstarší v Domažlicích, se jmenuje Advent, protože se na něj již několik desítek let zvoní pouze jeden měsíc v roce, v období Adventu, kdy je vynesen na ochoz věže a zavěšen na ochoz do speciální konstrukce. Zvonek byl ulit neznámým zvonařem kolem roku 1500. Nese třikrát opakovaný nápis „hilf got m“, což je polovina staroněmeckého „hilf got, maria berot“. V překladu to znamená: „Pane Bože pomoz, Maria poraď“. Zvonek váží 12 kg a jeho výzdobu tvoří jednoduchý gotický reliéf. Naštěstí nebyl nikdy zrekvírován, přežil všechny požáry, ale roku 1973 byl ukraden. Za necelý měsíc po krádeži byl však nalezen v lavici kostela. Od té doby se po uplynutí adventní doby snese a uloží na bezpečné místo. V období Adventu se na něj zvoní každý den do 24. 12. vždy v 18.00.