|
Historie Svatovavřinecké pouti
    Na návrší nad Domažlicemi v nadmořské výšce 582 metrů na Veselé hoře se nachází kostelík zasvěcený sv. Vavřinci,
který v dnešní podobě je zde od roku 1851. Historické prameny uvádí,
že byl již založen v 10. století knížetem Boleslavem na památku jeho vítězství nad Maďary,
utíkajícími po porážce na Lešském poli do šumavských lesů. Tato událost se stala v den sv. Vavřince v roce 995.
    V červnu 1683 vznikl v domažlické Hradské ulici požár, který se rozšířil na pravou stranu náměstí
a blížil se k radničnímu domu. Tehdejší děkan P. Jiří Mauricius Borovský,
který v Domažlicích působil od ledna 1679 do své smrti dne 1. dubna 1692,
vyšel s Nejsvětější Svátostí z kostela a domažličtí rychtáři přísahali, že zbudují kostel na Veselé hoře,
pokud se oheň dále nerozšíří. Oheň se již dále nešířil, ale rychtáři na svůj slib zapomněli a neučinili, jak slíbili.
Této myšlenky se ujala zbožná a zámožná domažlická měšťanka paní Zuzana Veselá,
čímž splnila svůj slib učiněný doma před obrazem sv. Vavřince, pokud se uzdraví ze své duševní deprese,
která ji při tomto velkém ohni v Domažlicích stihla.
Jejím přispěním bylo započato se stavbou kostela a 10. srpna 1695 byl slavnostně vysvěcen.
Později byl kostelík opomíjen a stále více pustl. Až v roce 1769 byl kostel opraven
a rozšířen zásluhou domažlického rodáka P. Petra Bedřicha Floriána, děkana v Polné.
    V josefinské době postihl kostel stejný osud jako mnoho ostatních, byl zrušen a prodán v roce 1788.
Po smrti císaře Josefa II. usilovali domažličtí měšťané o jeho obnovení. K jeho posvěcení došlo 19. října 1851,
které vykonal se souhlasem biskupské konsistoře tehdejší zdejší vlastenecký děkan a vikář P. Jan Faster,
domažlický rodák. Od této doby se vždy v neděli po 10. srpnu, kdy se slaví svátek sv. mučedníka Vavřince,
konají slavné bohoslužby v kostelíku sv. Vavřince.
    Poutníky vítal z věžičky hlas dvou zvonů,
které však byly v první světové válce roku 1917 zabaveny pro potřebu zbrojního průmyslu císařsko-rakouské monarchie.
Ve dvacátých letech minulého století byly zakoupeny nové dva zvony, pojmenované „Vavřinec“ a „Anna“.
Avšak i tyto postihl v roce 1942 stejný osud jako ty předcházející,
neboť byly zabaveny pro potřebu nacistického zbrojního průmyslu. Od této doby věžička kostelíka je bez zvonů.
    Velká známá vavřinecká pouť se konala v roce 1939, když již české země byl pod vládou nacistů v Protektorátu Čechy a Morava,
na které pronesl vlastenecké kázání vyšehradský kanovník Msgre Bohumil Stašek.
V září téhož roku byl nacisty uvězněn a ve věznicích a koncentračních táborech pobyl až do konce druhé světové války.
Po svém návratu se v roce 1945 opět zúčastnil svatovavřinecké pouti jako kazatel, ovšem již s poničeným zdravím.
Arcibiskup pražský a pozdější kardinál Msgre ThDr Josef Beran měl u sv. Vavřince v roce 1947 slavné bohoslužby a kázání.
Po únorovém puči v roce 1948 byly poutě zakázány a uskutečnily se teprve až v letech 1968 a 1969.
Po tyto dva roky pobýval u sv. Vavřince českobudějovický biskup Msgre ThDr Josef Hlouch,
který se znovu ujal řízení této diecéze, když byl propuštěn z internace.
Pak v normalizačních letech byly poutě v neděli na Vavřinci opět zakázány a bohoslužby mohly být pouze v arciděkanském kostele v Domažlicích.
    Teprve od roku 1990 – po sametové revoluci – jsou znovu vždy u sv. Vavřince na Veselé hoře poutní bohoslužby,
které vykonala řada známých církevních hodnostářů.
Mezi nimi zvláště apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Msgre Giovanni Coppa,
který zde poprvé sloužil pontifikální mši sv. a česky kázal v srpnu 1994.
Tento rok to byla opravdu historická událost, neboť vůbec poprvé za existence domažlické farnosti pobýval zde vyslanec sv. Otce – apoštolský nuncius.
Arcibiskup Msgre Coppa měl u sv. Vavřince bohoslužby ještě v letech 1995, 1996, 1997 a naposledy v roce 1999.
V posledních létech našimi hosty na Svatovavřinecké pouti byli:
v roce 2002: Abp. Karel Otčenášek a provinciál české provincie řadů dominikánů O. Alvarez Kodeda,
v roce 2003: Biskup Karel Herbst a sekretář papežské nunciatury v Tbilisi ICDr. Marcel Šmejkal,
v roce 2004: provinciál české provincie Tovaryšstva Ježíšova František Hylmar SJ a rektor pražského semináře Artur Matuszek;
v roce 2005: plzeňský biskup Msgre František Radkovský a biskupský vikář Msgre Josef Žák;
v roce 2006: emeritní biskup litoměřický ThDr. Josef Koukl a ICDr. Marcel Šmejkal
V roce 2007: ICDr. Jan Löffelmann a P. Zbigniew Czendlik
V roce 2008: P. Miroslav Nikola a P. Prokop Siostrzonek OSB
V roce 2009: plzeňský biskup Msgre František Radkovský a vyšehradský kanovník P. Antonín Doležal
|