Synoda 2021-23

Základní otázka synody pro konzultaci s Božím lidem

K synodálnímu procesu v diecézích je položena základní otázku synody:

Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“.

Jak toto „společné putování“ prožíváme dnes v naší místní církvi

(farnosti, komunitě, společenství, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, abychom v tomto společném putování

nadále rostli?

Při hledání odpovědí jsme zváni k následujícím krokům:

a) Ptejte se sami sebe:

❖ Jaké zkušenosti ve vaší místní církvi vám vyvstávají na mysli ve světle výše uvedené

základní otázky?

b) Znovu zvažte tyto zkušenosti v jejich hloubce:

❖ Jaké radosti ve vás tyto zkušenosti vyvolávají?

❖ S jakými obtížemi a překážkami jste se při nich museli vypořádat?

❖ Jaká zranění tyto zkušenosti vynesly na světlo?

❖ K jakým vhledům jste díky těmto zkušenostem dospěli?

c) Shromážděte ovoce těchto zkušeností k dalšímu sdílení:

❖ Kde v těchto zkušenostech pro vás zaznívá hlas Ducha?

❖ O co vás Duch žádá?

❖ Které prvky mají být potvrzeny, které oblasti mají naopak projít nějakou změnou,

které kroky mají být učiněny?

❖ Kde vnímáme konsensus, na čem se shodneme?

❖ Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev?

Deset tematických okruhů k prohloubení

Abychom pomohli formulovat zkušenosti a přispěli ke konzultacím, uvádíme deset tematických okruhů, které vyjadřují různé odstíny „žité synodality“. Je třeba, aby tyto okruhy byly přizpůsobeny místnímu prostředí, aby byly dle potřeby doplněny, vysvětleny, zjednodušeny a studovány. Zvláště je nutná pozornost vůči lidem, pro něž je účast a odpovídání na otázky zvlášť obtížné. Vademecum, které Přípravný dokument provází, přináší za tímto účelem různé nástroje, metody a návrhy, které budou inspirací pro různé otázky, pro konkrétní chvíle modlitby, formace, reflexe a sdílení. (Přípravný dokument čl. 30)

I. Společníci cesty

V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

- Kdo jsou ve vaší místní církvi ti, kteří „putují společně“?

- Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou?

- Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří?

- Kdo se zdají být „vzdáleni“?

- Kdo po nás chce, abychom šli společně?

- Kdo putují po stejné cestě, a to i za hranicemi církevního světa?

- Kteří lidé či které skupiny jsou opomíjeny, ať už úmyslně, či prakticky?

- Jakým způsobem jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě?

II. Naslouchat

Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků.

- Jak k nám Bůh promlouvá skrze hlasy, které často ignorujeme?

- Komu naše místní církev dluží naslouchání?

- Jak je u nás nasloucháno prostým věřícím, zvláště mladým lidem a ženám?

- Co usnadňuje nebo zatěžuje naše naslouchání?

- Jak dobře nasloucháme těm, kdo žijí na okraji společnosti?

- Jak u nás nasloucháme zasvěceným osobám?

- Jak je omezena naše schopnost naslouchat, zvláště těm, kteří mají názor odlišný od našeho?

- Jaký prostor se u nás poskytuje hlasu menšin, zvláště pak hlasu těch, kteří zakoušejí chudobu,

odsunutí na okraj společnosti nebo sociální vyloučení?

- Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?

- Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterých žijeme?

III. Ujmout se slova

Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou.

- Jak v našem společenství a v jeho různých skupinách uplatňujeme svobodnou a upřímnou

komunikaci bez dvojakostí a oportunismu?

- Jak komunikujeme s širší společnosti, do které patříme?

- Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší místní církvi a ve společnosti mluvili

odvážně, otevřeně a odpovědně?

- Kdy a jak dokážeme říci to, co je pro nás důležité? Jak u nás funguje vztah s místními médii

(nejen katolickými)?

- Kdo mluví jménem našeho křesťanského společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?

IV. Slavit společně

„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.

- Jak inspirující a určující pro náš společný život a naše poslání je v našem společenství modlitba a

liturgické slavení?

- Jak modlitba a liturgické slavení inspirují a ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí?

- Jak napomáháme k tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie aktivně a prohlubovali svoji

úlohu posvěcování?

- Jaký prostor je u nás dán možnosti zapojit se do služeb lektora (lektorky) a akolyty (akolytky)?

V. Sdílet odpovědnost

Synodalita slouží misijnímu poslání církve, ke kterému jsou povolání všichni její členové.

- Všichni jsme učedníky, kteří mají podíl na jednom společném poslání církve.

- Jak je každý pokřtěný člověk volán k tomu, aby se podílel na společném poslání církve?

- Co brání pokřtěným, aby byli aktivními při spolupráci na poslání církve?

- Které oblasti poslání církve zanedbáváme? Jak naše společenství podporuje své členy, kteří

různým způsobem slouží společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum,

vzdělávání, podpora soc. spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o společný domov a

životní prostředí apod.)?

- Jak církev pomáhá těmto svým členům, aby tuto službu pro společnost vykonávali v duchu

společného poslání církve?

- Jak v našem společenství probíhá rozlišování v otázkách týkajících se konkrétních úkolů

plynoucích z poslání církve a kdo a jak zde činí příslušná rozhodnutí?

VI. Vést dialog

Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění.

- Do jaké míry se v našem společenství scházejí k dialogu lidé různého zaměření či různých

národností?

- Kde se v rámci naší místní církve odehrává dialog a jakým způsobem?

- Jak je u nás zacházeno s rozdílnostmi ve vizích, s konflikty, s obtížemi v komunikaci?

- Jak podněcujeme spolupráci se sousedními diecézemi, řeholními a náboženskými

společenstvími v dané oblasti, s různými církevními hnutími a sdruženími atd.?

- Jak se přistupuje k rozdílným představám nebo ke konfliktům a potížím?

- Jakým zvláštním záležitostem v církvi a společnosti potřebujeme věnovat větší pozornost?

- Jakou zkušenost ohledně dialogu a spolupráce máme s příslušníky jiných náboženství a s těmi,

kteří nemají k náboženství žádný vztah?

- Jak naše církev vede dialog s dalšími oblastmi ve společnosti a jak se od nich učí (oblast politiky,

ekonomiky, kultury, občanská společnost, lidé žijící v chudobě…)?

VII. Ekumenismus cesty

Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo.

- Jaké vztahy má naše církevní společenství s členy jiných křesťanských tradic a denominací?

- Jakých oblastí se týkají? Co jim leží na srdci? Co nás spojuje a jak „putujeme společně“?

- Jaké plody jsme získali tím, že „putujeme společně“?

- Jaké existují potíže?

- Jaký další krok kupředu můžeme učinit ohledně společného putování?

VIII. Autorita a spoluúčast

Církev synodální je církev, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost.

- Jak naše církevní společenství stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich

dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit?

- Jak se v rámci naší místní církve vykonává autorita nebo vedení?

- Jak jsou do praxe uváděny týmová práce a spoluodpovědnost?

- Jak a kdo provádí vyhodnocování?

- Jaké podpory se dostává službám svěřovaným věřícím a jak je podněcována jejich

spoluodpovědnost?

- Je naše zkušenost se synodalitou na místní úrovni plodná?

- Jak fungují synodální orgány na úrovni naší místní církve (pastorační rady farností,

pastorační rada diecéze, kněžská rada atd.)?

- Jaké ovoce nese jejich služba? Jak můžeme podpořit synodální přístup v rozvoji spoluúčasti

věřících a v rozvoji služby vedení?

IX. Rozlišovat a rozhodovat

V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.

- Jaké metody a procesy aplikujeme, když společně rozlišujeme a činíme rozhodnutí?

- Jak je lze zlepšit?

- Jak v rámci hierarchických struktur podněcujeme zapojení do rozhodovacího procesu?

- Pomáhají nám naše metody, které aplikujeme při rozhodování, k tomu, abychom naslouchali

celému Božímu lidu?

- Jakým způsobem artikulujeme vztah mezi konzultativní fází a fází rozhodovací, mezi

procesem tvorby rozhodnutí a procesem přijetí rozhodnutí, a jak se toto projevuje v praxi?

- Jaké využíváme nástroje a postupy ve prospěch transparentnosti a vykazatelnosti?

- Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování?

X. Synodální formace

Synodalita zahrnuje otevřenost a ochotu vůči změně, formaci a trvalému vzdělávání se.

- Jak naše církevní společenství formuje lidi, zvláště ty, kteří zastávají role zodpovědnosti uvnitř

křesťanské komunity, aby byli ve větší míře schopni „putovat společně“, vzájemně si

naslouchat, mít spoluúčast na poslání církve a angažovat se v dialogu?

- Jaká formace je nabízena k posílení schopnosti rozlišovat a vykonávat autoritu synodálním

způsobem?

- Jaké nástroje nám pomáhají číst dynamiku kultury, které jsme součástí, a jejího vlivu na náš styl

života a služby v církvi?

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je farar. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.